Bittersweet symphony

“Víte, co mě nejvíc štve na Fringe (kromě toho, že Olivia a Peter nejsou spolu, i když je mezi nima velmi očividná chemie)? Že tam pořád někdo ječí. Díky tomu je to naprosto nevhodný pro večerní a noční maratony. Jednak jsem dost lekavá (a jedinej zdravej strach, kterej jsem kdy přežila, byl Supernatural – ještě tehdy, kdy šla na Primě první série a já se na ní v noci potají dívala na ty pitomý malý televizce, kterou jsem měla v pokoji…) a potom, ječení je hlasitý i když mám zvuk stáhnutej na minimum… A já vážně nesnášim, když někdo ječí. Trhá mi to uši a trhání uší je dost nepříjemný…” napsala jsem den po posledním postu. A pak už jsem nenapsala nic. Nikam. Nikomu. I když jsem si milionkrát předsevzala, že odepíšu na měsíc starý maily. Že napíšu články, který už mám dávno rozplánovaný. Ale jsem lajdák a tak jsem musela čekat na první školní den. Fuj! První září a třídnický hodiny by se měly zakázat. Cokoli potom už mi je jedno, to už budu otupělá.

Ale vlastně, nebylo to tak hrozné. Aspoň už mám za sebou většinu povinností – byla jsem v knihovně, takže to mám z krku. Jen tak mimochodem jsem tam narazila na druhý díl Mortal Instruments a ptám se na první a že ho má někdo půjčenej. A pak z Danči vylezlo, že ho má půjčenej ona, takže mi ho hezky zejtra přinese a já budu zase mít něco hezkého ke čtení (plus těch milion knížek, do kterých se mi zatim nechtělo). Po návštěvě knihovny jsem šla s Dančou do banky a pak na nádraží, kde jsme hodinu seděli a… a tak. A protože jsem člověk zodpovědný, rovnou jsem si potom šla zaplatit výtvarku. Letos se nám posouvá minimálně o čtvrt hodiny, takže žádný spěch (a budu stíhat chodit ještě na volejbal!).

Nějak jsem stopla všechny svoje seriálové maratony – SGA při čtvrté sérii, u Fringe jsem s druhou ještě ani nezačala. Věděla jsem, že bych to do pátečního odjezdu do Itálie nestihla a pak bych musela celý týden čučet večer do stropu a přemýšlet, jak to bude pokračovat. Takže… no, rozhodla jsem se, že si prostě budu budovat odstup teď tři dny a nebudu se tím krmit od rána do večera. Takže jsem místo toho rozečetla další knížka – Dexter by Design, kterou jsem si koupila na nepovedeném výletě do Prahy, a Green Zone, podle které byl nedávno natočený film. A tak.

Za tu dobu, co jsem se neozvala, jsem stihla jít na Harryho oslavu narozenin, jet do Prahy, jít do Podvobrazu (protože tam mají hezká světla) a ocitnout se na schůzce s ředitelem, kde jsme “jednali” o školním časopisu. A vůbec, Punkl se nám rozrůstá plus přidáváme ještě jeden hezký projekt… Už se těším, až se zas dostanu do psacího módu…

Hádám, že důvod k napsání dalšího postu po (skoro) měsíci je to, že nemám stůl, kabel od klávesnice není zrovna nejdelší a… no a že se mi prostě špatně píše. Nazvala bych to takovými blogovými prázdninami, ačkoli jsem k tomu vůbec neměla důvod. Naopak, občas jsem měla i hromadu věcí, o kterých jsem chtěla psát. A udělala jsem to? Samozřejmě, že ne. Co bych se namáhala. Takže teď už to asi ani nemá cenu shrnovat, protože… protože je na to prostě pozdě. Tak nějak si ani nevěřim, že to někdy dopíšu. Protože poslední dobou jsem hrozně moc nesdílná a vůbec u ničeho nevydržim. Ačkoli bych se mohla prohlásit za neuvěřitelnou borku když jsem po roce a měsíci doprobrala fotky z loňskýho RfP a po měsíci skončila s těma z letošního (1,2). Nebudu si dělat naděje, že se teď vrhnu na nějaký další fotky, který bych possibly mohla doupravit do konce prázdnin. Takže se prostě budu dál flákat.

Za tu dobu, co jsem nic nepsala, jsem stihla čtrnáct dní brigádničit,takže budu mít v září konečně nějaký peníze. Nejspíš si je budu muset nechat až do Francie, abych tam vůbec něco měla. Ještě jsem se ani nedostala k tomu, abych zjistila cenu cesty… Na to, že tam máme jet za dva měsíce… Možná by to chtělo začít zařizovat… A nebo taky ne. Taky se uvidí podle toho, jak dopadne náš užasný sporťák. Vážně se přestávám těšit. Nedovedu si představit, co tam budeme s Paulů dělat. Řekla bych, že budu muset umřít, vyhodit si koleno nebo si zlomit ruku, abych unikla rychlé smrti. A vážně se netěším na to, že ji budeme zase mít na tělák. Takhle budu muset chodit na ten volejbal i kdybych nechtěla, to bude jedinej způsob, jak si udržet alespoň dvojku z těláku…

Není to trochu tragický, že i o prázdninách se zase dostávám ke škole. Ani můj Stargate Atlantis maraton mi teď nijak moc nepomáhá. Za posledních čtrnáct dní jsem se prokousela druhou a třetí sérií a ještě pořád mě to baví. Joe Flanigan je prostě neodolatelnej a ten týpek, co hraje Ronona, taky není k zahození. Takže se alespoň tady mám na co koukat. A když beru v potaz fakt, že jsem navíc za polovinou první série Fringe, kde je Joshua Jackson… Nenudím se. A pořád se můžu dívat na White Collar a Covert Affairs každou středu. A v pondělí vlastně na Leverage. Což mi připomíná, o tom jsem se tady asi ještě nezmiňovala. Hraje tam mimojiné Christian Kane (trochu namakanější. než tenkrát v Angelovi) a v podstatě jde o zloděje s komplexem Robina Hooda. Takže jich pět živoří v Bostonu (ještě pořád) a pomáhají lidem, které někdo zákonně podvedl/okradl/— A docela jim to jde. A v jednom díle byla moje oblíbená Alona Tal a ten člověk, co hraje v Supernaturalu Crowleyho! Prostě ideální seriál… Jen si nějak uvědomuju, že mi hrozně chybí Sons of Anarchy. Už v září!

No drama, nikdo neumřel, ačkoli to tak chvílemi vypadalo. Tour de kompost okusila jako první Jana, která naprosto inteligentně nic nejedla… a s její tělesnou konstitucí a několika rumy (s kolou v menším množství, předpokládám) to prostě nezvládla. A protože pro ni přijeli rodiče, musela se prostě vyspat. Ale zvládla to, potom už jí prý bylo docela dobře. Pak rozbil Jarda Danovi o hlavu flašku piva a už jsme byly jak v americkym filmu. A pak přišel na řadu Vašek s jeho dvoudecí vodky na ex. Takže jsme měli o zábavu postaráno. Ale ne že by to bylo jenom samej úraz. Upřímně jsem se bavila. A taky opila. A pak střízlivěla. A pak šla za svítání s Šimonem a Judou do Malšovic, tak jsem přespala v babiččině bytě, probudila se v deset, ale domů se dostala až kolem půl dvanáctý. A odpoledne na frisbee a pak s Dančou k nám. Pokoušely jsme se o maraton, ale zvládly jsme jenom dva a půl filmu. Repo Men, což bylo dost průměrný, když nepočítám tu dost zvrhlou hudbu a jeden extrémně hezkej sestřih. Pak Vampires Suck, což bylo přesně takový, jaký jsem očekávala – tragický, tudíž skvělá parodie. Člověk si u toho krásně uvědomí, že celá ta sága je uplně o ničem… Potom teda ta půlka – Kick-Ass. Dokoukala jsem to potom ráno sama a musím říct, že se mi to líbilo. Asi nejvíc z těch tří filmů, stálo to nejvíc za to. Bylo to vtipný, trošku parodie, trošku teenage komedie, trošku kravina a trošku superhero movie. A já jsem teda spokojená.

Dneska jsem ztrávila celej den snažením se neusnou, nafotila jsem pro Markétu lesky na rty, jak chtěla. Zejtra ráno jí to budu muset poslat. Dívala jsem se na Covert Affairs a White Collar a snažila se udělat něco s fotkama. Ale než jsem pořádně začala, už bylo jedenáct a táta vypnul počítač a já měla po srandě. Takže fotky snad zítra, ale nejsem si uplně jistá. Protože ve dvanáct jedu do Prahy a Šimon měl ještě nějakou tendenci jít na nádraží fotit. Takže se uvidí.

Taky jsem dneska viděla další dva filmy, jedla švestky a polívku z pytlíku, záviděla Tomášovi fotku z Trafalgaru a zjistila, že všichni jsou tak nějak pomlácený. Teda, ty filmy – Pulp Fiction konečně, potom co to tu mám rok na dvd a už předtim jsem to chtěla viděl. A i když se mi to líbilo, řekla bych, že je to hodně přeceněný. Ale to on Tarantino sám bejvá (a stejnak byli Inglorious Basterds skvělí). A pak Factory Girl neboli Warholku o Edie Sedgwick, Warholově múze. Ten film ve mě hodně zanechal až je mi to podivný a vlastně ani nemá cenu se o tom rozepisovat. Takže půjdu zase spát, zejtra vstanu brzo a udělám něco s těma fotkama

To jsem si myslela, že včera nebudu nic dělat. A nakonec jsem byla s mámou na zumbě v Pardubicích, což bylo naprosto zabijácké. Ta ženská byla šílená, šílenější než bývá ta hradecká cvičitelka. Navíc s mým krásným puchýřem na noze a bolavým kolenem na druhé. Ale co už. Taky jsme se potom stavovaly v tom super AFI a v HMku tak neměli absolutně nic, tak jsme zase jely zpátky. A vůbec, jediný co jsem za poslední dobu dokázala, bylo probrat fotky z Francie, vidět dva pitomý filmy (When in Rome kvůli Kristen Bell a Step Up 2, což už je docela na hraně s mojí příčetností), abych si náhodou nezkazila dojem z Inception přílišným přemýšlením. No a taky jsem se teď dokoukala na Shutter Island. Podle mě mám DiCapria dost tak na čtyři roky dopředu, vážně! Teda ne že by ten film byl špatný, líbilo se mi to. A dokonale mě ten děj zmátl, což se mi líbí. Ale kdyby hrát hlavní roli kdokoli jiný než Leo, asi bych byla nadšenější…

Dneska mám docela nabytý den a už teď nestíhám. Jdu na oběd k babičce a pak na tu Járovu a Pétinu oslavu. A nějak se mi tam přestává chtít… Jsem moc líná, já vím. Ale prostě… Prostě. Kdybych to neslíbila, tak nikam nejdu.

No a teď se jdu alespoň umýt, protože jinak se nikam nedokopu.

Ne že by se za poslední dny dělo tolik věcí, ale byla jsem tak nějak moc unavená na to, abych něco napsala. Navíc můj spánkový režim je poslední dobou hodně zajímavý. Třeba v pátek… šla jsem spát v jedenáct, probudila se o půl třetí. Vzhůru jsem byla asi do čtyř a pak jsem zase šla spát. Mám pocit, že jsem mezitím ještě byla probuzená, ale nevím jak dlouho. Finální probuzení mě ale čekalo v devět. A musím říct, že mě ten déšť nesmírně těší, jsem za něj hrozně moc ráda

Jen tak v rychlosti ty dny, kdy jsem byla lehce těžce mimo… V úterý jsem byla (dobrovolně!) s máti cvičit. Je to docela záhul, když nejsem zvyklá. Ve středu Ostrava, ještě teď mě bolí nohy. Ve čtvrtek s Dančou v kině na Inception. Byla jsem unešená, možná až trochu moc. Celou první polovinu jsme mlčely. Pak nás to sice přešlo, ale… sakra! Byl tam DiCaprio a já nějak necítila potřebu na něj nadávat v každém záběru (což je u mě docela nezvyk). Měl tam sice pár WTF momentů, napřiklad ten pohled při “Buďme spolu zase mladí.” nebo hned první záběr filmu, u kterého jsem si říkala – kde už jsem tohle jenom viděla. Ino jako ryba ve vodě, co si budeme povídat. Potom tam bylo několik hodně vtipných momentů, jako třeba ta scéna v autě, kdy jim všem tak hezky mávaly ruce (hahaha!) a taky když Joseph Gordon-Levit všechny svazoval těma kabelama a pak skákal po zdech. No místo docela Spiderman hadr… A ani konec to nemělo tak špatný, už jsem se skoro bála, že to uzavřou. A upřímně si myslím, že Josepha budou teď obsazovat spolu s Ellen Page (dobře, možná v to jenom doufám). Protože se k sobě hodí a protože Ellen mám mnohem radši než Zooey Deschanel. Navíc ta krátká “Quick, give me a kiss!” scéna, kterou tam prostě museli (!!!) dát, byla dokonalá. A hudba… samozřejmě nezklamala, i když už to možná začíná být trochu klišé. Ale upřímně, kdo toho člověka pustil k titulkům?! Tak nějak konečně jsem si taky pustila I love you Phillip Morris. A nevim nevim. Ewan McGregor je sice Ewan McGregor (blonďák, gay, ideál ) ale Jima Carreyho prosím ne. Myslím, že ho mám ještě míň ráda než třeba Brada Pitta a to už je co říct. Celkově mě ten film nijak moc nebavil, ale co už.

O několika dalších podivných filmech se radši zmiňovat nebudu, možná někdy časem. Včera a dneska byly ovšem velmi náročné dny. Včera oběd s babičkou a dědou, pak spousta informací, které jsem nepotřebovala vědět, potom návštěva babičky na chatě v Bohdanči (zase). Dneska oběd ve městě, procházka do Kuklen a Svobodných s Šimonem, čokoláda v Cook&Look s Evčou a nakonec frisbee a Kniháč s Jardou, Šimonem a Judou. Navíc jsme s Evčou naplánovaly spoustu věcí, takže… YAY! A pak že mám mít o prázdninách čas…

Vážně bych si měla dát s tím svým rozhodováním pokoj, stejně nikdy nic nedodělám. Třeba jako dneska ty fotky nebo to, že budu pravidelně psát nebo to, že se nebudu dívat na seriály. Ale když já musela.

White Collar je… jak to říct – jednou ze všech těch skvělých kriminálek u kterých zvládám sledovat vnitřní zápletku celé série a absolutně žeru hlavního záporákaklaďase. Matt Bomer aka Neil (aka Luc z Tru Calling aka Jay z Traveller, který jsem ještě pořád neviděla celý) je okouzlující, vtipný, dobře oblečený, nosí klobouk a má bezmála dokonalý zadek. Kriminálník, konzultant FBI… nepřestávající pátrat po své bývalé přítelkyni. Hezká práce.  Co se týče celého seriálu, líbí se mi prostřihy z New Yorku a některé pohledy kamery jsou taky moc hezké. A má to moc hezké obsazení například návrat Tiffani Thiessen (Beverly Hills 90210); Tim DeKay, kterého znám nevím odkud, ale jeho tvář je povědomá; a v neposlední řadě Willie Garson aka Stanford Blatch SATC bitch. Nemohlo to být lepší (ale te slečna, co má oči jak Gaga mě lehce znervózňuje).

Kromě sledování White Collar jsem viděla taky pátý díl třetí série True Blood. Konečně to přestává být nuda. Franklin je abso-fucking-lutely awesome, vlkodlaci jsou skvěle neurvalí a Sookie má novou schopnost, která bude ještě zajímavá. A pořád tu máme Erica a jeho vzpomínky

Když nepočítám tohle, dnešek nebyl zrovna nic moc. Začalo to tím, že jsem šla spát ve dvě, vstávala jsem kolem půl osmé potom, co se mi zdálo, že jsem ve chlapském těle a chce mě zabít chlápek, co se proměnil ve vlčáka (už nikdy nebudu číst Anitu Blake před spaním). No a pak jsem předpokládala, že půjdu do knihovny. Ale pak jsem zpanikařila, protože mám jednu knížku pořád nepřečtenou, takže jsem si kontrolovala, jestli si ještě některou z těch knížek můžu prodloužit. A čistě náhodou jsem si mohla prodloužit všechny. Takže jsem si je prodloužila a do knihovny jsem nešla. A nikam jinam taky ne, protože jsem začala panikařit v momentě, kdy nám začala stoupat teplota v bytě. Takže jsem zase zalezla k počítači a dál se dívala na White Collar. Oba rodiče už mám doma, takže si už nemůžu tak uplně dělat co chci, ale to zřejmě nebude problém. Teď se budu zaobírat tím, abych tyhle prázdniny nepromrhala. Když už nemám brigádu, musím z toho vytěžit maximum. Takže přečkat do sprnového kapesného. Jedna z mála pozitivních věcí dneska – dostala jsem nový jelení lůj. A zatím z něj mám příjemný pocit. A hojí se mi koutek…

Málem bych zapomněla na to, že jsem si včera, když jsem se vrátila z frisbee, pustila Ghost Writer. Kombinace hereckého obsazení byla vážně skvělá. Ewan McGregor je… Ewan McGregor. A vždycky jsem měla slabost pro Pierce Brosnana. Kim Cattrall udělala příjemnou změnu. Po tom, co jsem jí v sobotu viděla v SATC 2, kde se zoufale snažila vypadat mladě a nedařilo se jí to. Teď se snažila vypadat normálně a k mému překvapení vypadala mnohem mladší. A dokonce i hrála. No a největší překvapení byla Olivia Williams. Hádám, že jsem jediná, kdo nezaznamenal její aktivitu mimo Dollhouse. Přitom je naprosto skvělá a nechápu, proč jsem ještě neviděla všechny její filmy. Ale zapracuju na tom. Takže tahle kombinace byla dost dobrá na to, aby mě u toho téměř klasicky temného thrilleru udržela. Ale musím říct, že se mi některé části moc líbili. Ale tak je to vlastně vždycky.

Dneska dopoledne byli na pořadu Children of Men. Moc se mi to nelíbilo, ale zase Clive Owen. A příběh nebyl tak špatně vymyšlený. A byl tam maličkej kousek Charlieho Hunnama s dredy. Ale uplně nejvíc se mi líbila ta mlhavá voda na konci. Dál jsem ještě zvládla Frost/Nixon. Celkem se mi líbilo, jak to bylo poskládané do kupy, ale dívala jsem se na to vlastně jen proto, že jsem si řekla, že to udělám. A tak se stalo a teď vlastně nevím, jestli mi to někdy něco dalo.

A jen tak mimochodem – z celého srdce nenávidím, když vypadne tenhle server zrovna když chci publikovat článek. To je snad za trest…

Hurra! Dnes můžu po dlouhé době oficiálně prohlásit, že jsem lehce nastydlá, protože je venku zima. Není to sice nic, co bych neměla pod kontrolou, ale je to hrozně příjemná změna. Od včerejška totiž krásně prší. A ani bubliny, co se dělaly na kalužích, to nezastavily. U příležitosti lehkého nastydnutí jsem rozdělala krabici Tesco tissues a těší mě to. Ale ze všeho nejvíc mě těší ten déšť. Teď bych nejradši šla fotit, tak uvidíme…

K těm všem filmům, které jsem včera viděla patří vlastně ještě jeden z předvčera.

Vratné lahve. O českých filmech poslední dobou mám celkem dobré mínění, ale stejně nikdy nemůžu setřást předsudky. Český film je totiž pořád v mých očích dost špatný film. Ale Vratné lahve nejsou špatný film. Nejsou ani průměrný film. Česká kinematografie jde v poslední době slušně nahoru a tenhle film to jen potvrzuje. Česká kinematografie se blíží evropskému standartu, ale nespadá do zoufalosti amerických komedií. Řekla bych, že jen těžko můžu Vratné lahve dokonale docenit, moc nespadá do mé věkové kategorie. Ale líbily se mi, líbila se mi jejich myšlenka i jejich provedení. A ačkoli opakovaný vtip není vtipem, některé situace byly vtipné i když se podobaly mnohým jiným. Jen mi trochu vadilo, že tam bylo spoustu scén jakoby nakousnutých, scén u kterých jsem čekala, že budou rozvinuty. Ale v zásadě to filmu nevadilo.

Star Wars : IV., V., VI. Hvězdné války jsou klasika a já tak nějak měla chuť se na ně znovu podívat. Ale vzhledem k tomu, že mě žádný z nových dílů nikdy moc nebavil, stáhla jsem si jenom ty tři staré. Důvodů k tomu mám hned několik – Luke Skywalker > Anakin Skywalker. Leia je skvělá. Chewie! A v neposlední řadě Han Solo, protože Harrison Ford = ♥ A vůbec, šestka je plná roztomilých medvídků, kteří vyhrávají nad vojáky Impéria. Odpoledne strávené s Hvězdnými válkami je nejlepší věc, kterou jsem v sobotu mohla dělat. A věděli jste, že se se na konci šestky objeví Anakin v celé své Christensenovské kráse po boku Yody a Obi-Wana. Hádám, že je to nějaká nová úprava, aby se to líbilo dětem…

Sex and the City 2. Šla jsem na to jen proto, že jsem viděla všechny díly seriálu a jedničkový film, který jako takový za moc nestál, ale bylo tam krásné oblečení a poměrně dost New Yorku. Dvojka poměrně za nic nestojí, oblečení není tak krásné (líbily se mi všeho všudy tři Carrieiny modely, z toho jeden byl smoking) a New Yorku tam bylo pramálo. Navíc mi naprosto zničili moje krásné vzpomínky na Aidana, to už jen tím, že se tam objevil. A fakt, že hlavní zápletkou bylo narušení Carrieiny rodinné idylky, to moc nevylepšil. Samozřejmě, bylo tam spoustu vtipných scén a spousta se mi líbila, ale… nebylo to ono. Myslím, že zůstanu u seriálu.

Dneska jsem s fotkama neudělala vůbec nic, zato jsme zase hráli frisbee v Žižkáčích. Takže tak.

Až postupem času si uvědomuju, jak jsem třeba loni musela bejt otravná s tím svým foťákem. Fotit pořád každého, ať chce nebo nechce… Ne že bych byla jediná, ale stejně… A pořád to někdy dělám. Stylem, kterým nechci. Takže bych to měla možná trochu změnit. Dokud to jde.

Už zase jsem se přistihla, jak většinu fotek pojmenovávám/chci pojmenovávat “standby_”. Je to hroznej zlozvyk, zvlášť když fotky Standby dělám skoro nejvíc. Ale těší mě, že jsem byla pochválena za ty fotky z United Islands. Potom jak dlouho mi to trvalo… A vůbec, poslední dobou mi ty fotky dělají jenom radost. Navíc jsem se obravdu pořádně pustila do těch fotek z loňské Francie. A dneska jsem jich probrala možná 400, už jenom 500 to go. S tímhle tempem to možná za ty prázdniny stihnu

Donuťte mě někdo zhubnout, prosím. Já se vážně snažím, i když to s pohybem teď není valné (ve vedru se spí, ve vedru se nehýbe), ale stejně se snažím. Nepřežírám se, omezuju sladkosti, piju (dobře, na pitném režimu budu muset ještě zapracovat – asi bych si zítra měla jít koupit minimálně dva balíky vody). Nechápejte mě špatně, já jsem spokojená. Nevadí mi vypadat tak, jak vypadám. Jenže to je teď. Nechci se za sebe za deset let stydět, chci na sebe hodit letní šaty nebo legíny a jít se projít bez toho, abych se pořád kontrolovala ve výlohách – jestli náhodou něco nepřečuhuje. Prostě, teď mi je to jedno, ale pak by být nemuselo. Léto je na hubnutí nejhorší – jsem doma, nemám pravidelnou stravu a jím abych měla co dělat. Jestli se mi do září podaří schodit alespoň další dvě kila a udržet se na tom, budu ze sebe mít lepší pocit. A nebudu mít pocit, že mi v těch nových kalhotech nemůžou dýchat stehna. A že mi z těch nových bot natýkají nárty jenom proto, že už takhle jsou dost přiškrcené. Ve školním roce jsem chtěla vyhlásit jeden ze všedních dnů zeleninovo-ovocným. Myslím, že teď budu pro pondělky. Jen tak, abych se cítila líp.

Dneska jsem viděla čtyři film, ale o tom až někdy jindy. Potřebuju… já nevim, nepřemejšlet o tom. A spřádat si absolutně nepodstatné konspirační plány…

Ach jo, vážně mě tohle léto už nebaví. Potřebuju nějakou náplň, ale ještě jsem nevymyslela jakou. Ale rozhodně to nezahrnuje dívání se na seriály. Už jsem skončila s Glee a potřebuju si dát pauzu. Takže žádné seriály!

Dneska jsem byla u babičky na obědě a bylo to vyčerpávající. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že v Kauflandu zlevnili kafe a že na Kubě se děda měj líp než v tomhle počasí tady. Ale na Kubě bylo vždycky líp, než tady, takže to vlastně není ani tak velký objev. Vážně by mě zajímalo, jak by si děda liboval na Kubě teď. Ach, asi bych chtěla na Kubu. Nebo kamkoli za hranice. Nejlépe směr Paříž/Londýn. Protože tam letos jedou všichni. A já neříkám, že letos do Paříže nepojedu (to víceméně záleží na naplánování naší cestý do Francie), ale ten Londýn bych si dala. Jenže teď je otázka – jela bych radši do Londýna nebo si koupila nové sklo. Hádám, že bych nad odpovědí musela dlouho přemýšlet. Takže potřebuju masterplán. Jen tak pro jistotu, kdybych třeba někdy v budoucnu měla peníze…

Cestou od babičky jsem si přivodila luxusní puchejře na nohách, protože jsem si naivně myslela, že v těch starejch žabkách se dá chodit. Takže je okamžitě vyhazuju do koše, nebudu ze sebe dělat mrzá kvůli tomu, že jsou moje nejoblíbenější. Tak.

A taky jsem konečně doprobrala fotky z United Islands. Už jsem skoro nedoufala, že to zvládnu. Nakonec jich je stovka, což je… trochu moc. Možná by to sneslo čistší prober, ale já už na to nemám nervy. Navíc se vsadím, že Tomášovi se líbí zrovna ty, které bych vyřadila. No alespoň jsem si už udělala trochu místa na disku. Teď se vrhám na fotky z Francie, pak následuje zbytkový Rock for People, potom loňské Portugalsko. Pak letošní divadelní festival a pak se uvidí. Stejně pochybuju, že to stihnu do konce prázdnin. Už jenom měsíc a půl…

Před chvílí jsem měla nějaký geniální nápad, který je naštěstí (bohužel) už pryč. Takže… no, skončím tímhle:

Vedro, vedro, vedro. Únava, vedro. A tak. Dopoledne už to vypadalo jako že bude příjemně a odpoledne se to zase zkazilo. Jak se dalo čekat, moje tělo na to reagovalo únavou. A spánek mi stejně nepomohl. Vážně bych už byla docela ráda, kdyby přišla nějaká bouřka. Alespoň krátká, prostě jen… Aby trochu sprchlo a nachvíli se pročistil vzduch. Proč třeba nemohla ta pitomá sopka vybuchnout teď? Já bych byla mnohem radši, kdyby celé dny pršelo. Jenže to se asi nikdy nestane :/

Dneska frisbee, což bylo… úmorné, vzhledem k počasí. Ale jinak proč ne, zaházím si ráda. A pokračuju v sledování Stargate Atlantis, i když se to pořád stahuje dost pomalu. Jsem vážně zvědavá na druhou sérii, předpokládám, že se to bude vyvíjet velmi zajímavě. Taky jsem začala stahovat Stargate Universe. Zatím jsem tam nenašla jedinou postavu, která bych nebyla alespoň z části otravná. Dr. Rush je snad nejotravnější osoba, kterou jsem kdy potkala a absolutně nechápu, proč ho nezastřelili na místě. Colonel Young je dost sympaťák, ale místy až moc dobrák. A Matt Scott má být zřejmě něco jako nový John Sheppard, ale to se mu ani za nic nemůže podařit. Na to je moc ucho a navíc věřící (to mi asi bude vadit pořád, jestli se tak bude projevovat). Dneska mi došlo, že jsem ještě neviděla všechny DW Confidential k páté sérii a vlastně ani žádný předchozí, takže si s nimi asi budu vyplňovat čas (stahují se celkem rychle). Taky teď stahuju Glee, skončit u osmé epizody nebyl zrovna dobrý tah. Takže jsem plynule navázala. A zjistila jsem, že vlastně mám ještě docela dost seriálů ke koukání, takže se tohle léto vážně nudit nebudu.

Teď očekávám náled kousajícího hmyzu, takže půjdu radši spát. Pro změnu…