Doors slowly opens, Johny sits on his bed, lays down and dies.
“Víte, co mě nejvíc štve na Fringe (kromě toho, že Olivia a Peter nejsou spolu, i když je mezi nima velmi očividná chemie)? Že tam pořád někdo ječí. Díky tomu je to naprosto nevhodný pro večerní a noční maratony. Jednak jsem dost lekavá (a jedinej zdravej strach, kterej jsem kdy přežila, byl Supernatural – ještě tehdy, kdy šla na Primě první série a já se na ní v noci potají dívala na ty pitomý malý televizce, kterou jsem měla v pokoji…) a potom, ječení je hlasitý i když mám zvuk stáhnutej na minimum… A já vážně nesnášim, když někdo ječí. Trhá mi to uši a trhání uší je dost nepříjemný…” napsala jsem den po posledním postu. A pak už jsem nenapsala nic. Nikam. Nikomu. I když jsem si milionkrát předsevzala, že odepíšu na měsíc starý maily. Že napíšu články, který už mám dávno rozplánovaný. Ale jsem lajdák a tak jsem musela čekat na první školní den. Fuj! První září a třídnický hodiny by se měly zakázat. Cokoli potom už mi je jedno, to už budu otupělá.
Ale vlastně, nebylo to tak hrozné. Aspoň už mám za sebou většinu povinností – byla jsem v knihovně, takže to mám z krku. Jen tak mimochodem jsem tam narazila na druhý díl Mortal Instruments a ptám se na první a že ho má někdo půjčenej. A pak z Danči vylezlo, že ho má půjčenej ona, takže mi ho hezky zejtra přinese a já budu zase mít něco hezkého ke čtení (plus těch milion knížek, do kterých se mi zatim nechtělo). Po návštěvě knihovny jsem šla s Dančou do banky a pak na nádraží, kde jsme hodinu seděli a… a tak. A protože jsem člověk zodpovědný, rovnou jsem si potom šla zaplatit výtvarku. Letos se nám posouvá minimálně o čtvrt hodiny, takže žádný spěch (a budu stíhat chodit ještě na volejbal!).
Nějak jsem stopla všechny svoje seriálové maratony – SGA při čtvrté sérii, u Fringe jsem s druhou ještě ani nezačala. Věděla jsem, že bych to do pátečního odjezdu do Itálie nestihla a pak bych musela celý týden čučet večer do stropu a přemýšlet, jak to bude pokračovat. Takže… no, rozhodla jsem se, že si prostě budu budovat odstup teď tři dny a nebudu se tím krmit od rána do večera. Takže jsem místo toho rozečetla další knížka – Dexter by Design, kterou jsem si koupila na nepovedeném výletě do Prahy, a Green Zone, podle které byl nedávno natočený film. A tak.
Za tu dobu, co jsem se neozvala, jsem stihla jít na Harryho oslavu narozenin, jet do Prahy, jít do Podvobrazu (protože tam mají hezká světla) a ocitnout se na schůzce s ředitelem, kde jsme “jednali” o školním časopisu. A vůbec, Punkl se nám rozrůstá plus přidáváme ještě jeden hezký projekt… Už se těším, až se zas dostanu do psacího módu…











