Bittersweet symphony

Dvacet minut zírání do facebooku jsem vyměnila za sto pět minut Green Street Hooligans 2: Stand Your Ground. Nijak mě to nenadchlo, mlátí se tam ještě mnohem víc než v tom původním filmu, prostředí věznice nic moc. Hooligans bez Charlieho Hunnama (cokoli bez Charlieho Hunnama) nejsou to co bývali. Co jim ale nemůžu upřít je ta hudba. Doufám, že existuje nějaký soundtrack, jinak se snad znovu dám do poslouchání Sham 69

I když jsem si slíbila, že jakmile ten film dokoukám, začnu něco dělat (v plánu bylo dočtení toho Coelha, ta knížka mě hrozně nebaví a chci ji vrátit, ale už jí tu mám dva měsíce a bylo by špatný ji nepřečíst), ale v zájmu promazání disku musím vidět druhý díl Harper’s Island, který se mi tu ještě povaluje. Jen si nejsem uplně jistá, jestli na to mám žaludek. Začíná mě děsit už jenom to One by one… I když Jim Beaver mi možná dává trochu pocitu jistoty…
Pozvolna se mi stahuje poslední díl druhé série Sons of Anarchy, takže se asi začnu dívat na ni. I když si ještě pořád nejsem uplně jistá, jestli se mi ten seriál líbí.

…

Právě jsem vyhrabala v počítači tři díly Truth or Scare s Michelle Trachtenberg. Docela sranda, každopádně je jdu smazat. Nemusím mít všechno
Málem bych zapomněla, konečně jsem viděla poslední dva díly Skins. Ten s JJem se mi líbil, ale ted další… Co to sakra mělo znamenat? Nelíbí se mi! Fuck! Co se mi ovšem líbí, je to, jak Effy vypadala. To její oblečení nemá chybu. A bez těch černých stínů vypadá ještě líp! Zbožňuju to její sako, potřebuju si taky pořídit/vytvořit něco podobného. Dokonce jsem teď dostala takový hezký nápad, asi si ušiju vestu. Jen budu potřebovat něco, podle čeho to udělám, aby to nebylo moc od oka…

Konečně jsem se donutila stáhnout si Florence + The Machine, protože o tom všichni píšou a mluví a já nesnáším, když nejsem v obraze. A jsem vážně ráda, že jsem si to stáhla. Zjistila jsem, že jednu písničku znám a že se mi ten zbytek hrozně líbí.
Tatínek mi předal CD Rich Kids, což je kapela Glena Matlocka, která pokud vím fungovala asi tři roky po tom, co Matlocka vyrazili ze Sex Pistols (protože Sid Vicious) a teď udělala jakýsi reunion (nechápu proč). Každopádně Ghosts of Princes in Towers je dobrá deska, skoro se mi ani nechce věřit, že měl Matlock cokoli společného s tím tvrdým zvukem “pravých punkáčů” Sex Pistols.
Včera jsem poslouchala na myspace to nové CD Killerpilze Lautonom a opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Něco se mi tam líbilo, něco mi přišlo jako naprostá sračka a pak tam jsou písničky, co se mi líbila melodie, ale pak měl příjít zlom, kterej buď nepřišel nebo přišel špatně. Vážně nedokážu ten svůj pocit popsat, možná jsem jen očekávala víc. I když nevím proč, po Drei jsem ztratila iluze…

Zrovna nedávno jsem s Dančou mluvily o Lovely Bones, myslím o tom filmu. Z nějakého důvodu máme pořád v hlavě vypálenou tu trapně sladkou větu My name is Suzie Salmon. Like the fish. Každopádně, včera jsem se kousla a objednala jsem si tu knížku. A spolu s ní ještě Supernatural: Nevermore od kdoví koho, ale prostě jsem měla pocit, že si to chci koupit. Takže tak.

Teď se budu chvíli nudit svou fantazií a pak vyrazím do Centrálu na Mechanický pomeranč. Konečně ho uvidím celý a na velkém plátně.

Tak, změnila jsem design. Možná se ještě někdy vrátím k tamtomu, měla jsem ho hrozně ráda, ale potřebovala jsem změnu. Možná někdy dokonce dostanu odvahu vytvořit si nějaký vlastní, ale to bude za dlouho…

Venku je hnusně, začínám být rada, že jsem nejela do té Prahy. I když mě to pořád trochu štve, že jsem tu výstavu neviděla. Takže prostě budu muset zjistit, co tam bylo za fotky, a sehnat si to někde jinde…

Mám za sebou první sérii Sons of Anarchy. A ještě se mi nepodařilo vidět jediný díl bez toho, abych ho milonkrát stopla. Co se to se mnou děje? Navíc nemám ani chuť podívat se na něco jiného. Třeba Vampire Diaries jsem už neviděla ani nepamatuju. Myslím, že by mohl vytrhnout třeba Supernatural…

Jak je tak všechno zase divný, asi se začnu učit… Tenhle víkend je opravdu na hovno.

Dneska se mi přihodila divná věc a to je teprv ráno. Spala jsem totiž celých osm hodin a to je asi tak o dvě nad průměr. Vstala jsem uplně normálně, ale spát jsem šla už ve čtvrt na deset. To bylo poprvý za dlouhou dobu, kdy jsem se nesnažila přemáhat ospalost. A cítím se opravdu vyspale, takže jsem zvědavá, jak to bude dál. I když – biologie mě dozajista také uspí.

Tak nějak pokračuju v tom svém seriálování, ale je to bída. Potom, co jsem viděla celou první/jedinou sérii Undeclared, která měla jenom 17 dílů po 30 minutách, jsem se vrhla na Sons of Anarchy. No proč asi? Charlie Hunnam. A tak si říkám – odnaučí se on někdy tu přiteplenou chůzi z QaF? Odpověď je zřejmá, NE. A to je jediný, co mě na něm opravdu štve. Jinak nevím, jestli vůbec SoA někdy dokoukám, mám to tak tempem jeden díl denně, milionkrát pozastavenej. To fakt moc nefunguje… Takže tak.

Včera to bylo celkově takový zvláštně pohodově divný. Ve škole jenom jedna písemka a nikdo moc neprudil. Z matiky mám jedničku ze zkoušení – taková ochcávačka se sešitem to byla. No a pak literární toulky, kdy jsem si sedly dozadu a začali dělat na tom pásmu o Čapkovi. Odpoledne ale bylo hodně divně táhlý a neudělala jsem vůbec, ale vůbec nic. Vážně nevím, kdy se mi podaří naučit se na zemák a biologii na zítra. Mám z toho docela strach, nerada bych si to všechno pohnojila…

Trochu mi hrabe, ale to není nic nového. Dneska možná konečně ten shrnující post o všem, co jsem za poslední týden viděla…

V první řadě, vytáhla jsem konečně The Dresden Files s Paulem  Blackthornem. Jsem u jedáctého dílu, takže vlastně už za chvíli končím. Konečně jsem to dokoukala a je mi tak nějak líto, že to má jenom jednu sérii. Nevím, jesli je to to nejlepší, co jsem viděla, ale rozhodně to není špatné. Teď se chystám stáhnout audioknihy, ale s největší pravděpodobností na to nebudu mít moc času. Znám se, potřebuju dělat milion věcí najednou a to bych z toho nic neměla…

Za druhé, mám teda za sebou britský Queer As Folk. A celkově… nevím. Byly tam momenty, ze kterých jsem neměla zrovna dobrý pocit. Přišlo mi, že to bylo místy hodně přehrané, přehnané. Takže nevím, jestli se mi to líbilo ještě kvůli něčemu jinému než kvůli Charliemu Hunnamovi. Takže se asi brzo pustím do americké verze a uvidím. Podle některých je lepší, podle některých horší… Doufám, že mi to nezkazí dojmy.

Doukoula jsem poslední tři díly Dollhouse, tak nějak jsem si to chtěla schovat “na potom”. Zřejmě potom už přišlo. A nevím, asi to skončilo až moc dobře a hezky, ani jsem to nečekala. I když Paula zabíjet nemuseli, ale bez ztrát se neobejdeme, že?

Skins… poslední díl jsem ještě neviděla, ten předchozí… C’mon, Effy. Co to sakra mělo bejt? Začíná to být až moc tragické. Zachvíli to přeženou a půjde to do kytek. A pak přijde nová generace.

Co se filmů týče… Začneme u Katky. Časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o feťačce. Čtrnáct let, několik snah o vyléčení závislosti – bez úspěchu. Bylo to… drsný. Nejsem schopná říct, jestli se mi to líbilo nebo ne, protože tohle se vážně nemůže nikomu normálnímu “líbit”. Vlastně to ve mě zachovává akorát větší nechuť k drogám – takže to splnilo účel.

Push. Chris Evans, Dakota Fanning, film téměř o ničem, nekončí nijak. Obrazově to nebylo špatné, ale konec může viděsit příslibem jakéhosi pokračování. Ne že bych se nechtěla koukat na další film s Chrisem Evansem, ale… ale!

Enchanted. Za to já nemůžu, to Danča! Už to v životě nechci vidět, už v životě nechci vidět Patricka Dempseyho v bílých legínách. Ale jako pohádka to nebylo špatné.

Street Kings. “They killed Chris Evans… again!” Proč ty nejlepší vždycky zabijou? Dobře, byl tam ještě Keenu Reeves, ale on je… nic moc. A příběh toho správňáckýho poldy, proti kterýmu se všichni spiknou a on stejně vyhraje… nic moc. Ale Hugh Laurie a jeho podivná role = ♥

Elizabethtown. U tohohle filmu jsem zjistila, že se mi tak nějak přestává líbit Orlando Bloom. Neříkám, že se na něj ve filmu nepodívám ráda, ale už to není to, co to bejvalo. Každopádně, Elizabethtown byl hezký film. Jen mi přišlo, že se tam začalo něco pořádného dít až tak v poslední třetině.

Fanboys byla taková oddechovka o lehce šíleném roadtripu fanoušků Star Wars na ranč George Lucase. Původně jsem se na to dívala jenom kvůli Kristen Bell, ale ten film mě docela překvapila tím vtipem. A vůbec, natočit něco o fanoušcích není vůbec špatný nápad. Navíc to bylo postavené na docela silném základním příběhu.

Star Trek. Po Fanboys bylo sice trochu awkward zrazovat tu část mě, co má slabost pro Star Wars, ale já to prostě vidět musela. A nelitovala jsem. Obsazení se mi líbilo. Možná to bylo tím, že už si skoro nepamatuju na původní Star Trek. Ale… teď mám neuvěřitelnou chuť si stáhnout cokoli, co Star Trek jen trochu připomíná. Takže – yay!

Candy. Heath Ledger, drogy, psycho. Zbožňuju ten film.

10 Things I Hate about You. Už jsem to viděla několikrát, teď poprvé bez přestávek a nekouskovaně. Heath Ledger…

Ocean’s Eleven. Výbornej film, ale projevila se moje nenávist k Bradu Pittovi.

Just My Luck. Jenom kvůli Jak-se-sakra-jmenuje ze Star Treku… Klasická romantická komedie, Lindsay Lohan poděkud nemastná neslaná…

Green Street Hooligans. Eliah Wood a Charlie Hunnam. A zabili ho – poprvé. Film byl z originálního prostředí, takže mě to zaujalo. Příběh byl výborný, jen se mohli možná trochu míň mlátit.

Abandon. They killed Charlie Hunnam… again! Přesněji řečeno Katie Holmes ho zabila. Mrcha jedna bláznivá. Myslím, že se mi ten film ani moc nelíbil. Přišlo mi, že tam uplně všichni – do jednoho – přehrávali, nic nebylo moc uvěřitelný. Dialogy nic moc a celkově příběh taky nic moc, i když mi to nebylo hned jasný…

Inglorious Basterds aneb jak jsem překonala svůj odpor k Bradu Pittovi. Řekla bych, že to bude faktem, že to točil Tarantino. Jeho filmy můžete buď milovat nebo nenávidět, já jsem si vybrala bezmezný obdiv. Vážně si myslím, že ten film je dostatečně dobrý i s Pittem, který se tam občas tvářil sympaticky. Plus, hrál tam ten – Nevím-jak-se-jmenuje, co hrál komisaře Mosera (nebo jak) v Rexovi

Trainspotting. Stydím se, že jsem to viděla až teď. Ale bylo to výborný. Nemůžu uvěřit, že Evan McGregor hraje tak dobře feťáky. A vážně už bych si měla přečíst Trainspotting i Porno, začínám se kvůli tomu cítit špatně

Momentky z mého života: Včera jsem se zničila na squashi, večer mě dorazila Zóna A, která aza to ovšem stála. Už se těším na Jam rock

I’m screwed. Dneska jsem se odpoledne, během sledování seriálů, snažila udělat něco se svými nehty a měla jsem pocit, že se mi to docela povedlo. Jenže pak jsem sáhla po francouzské manikůře, která je stará jak kdoví co a posrala si to. Ve snaže to zachránit jsem si tu jednu ruku přebarvila na černo, což taky nebyla moc dobrá volba. Takže jsem si to chtěla odlakovat, jenže… Nějakým způsobem se stalo, že nám došel odlakovač, takže prostě smůla. Takže jsem se to nejdřív snažila smýt vodou (tři čtvrtiny úspěchu), pak setřít benzínem (to nikdy v životě nedělejte – budou vám smrdět celý ruce + pokoj/byt a museli byste to odpatlávat několik hodin aby jste se dopracovali k úspěchu) a pak jsem prostě byla v prdeli se smradlavejma rukama. A vzhledem k tomu, že jsem předtím používala skvělou sadu pilníků a takový jedno brousící udělátko s nástavcema, tak jsem si prostě zbytek toho laku opilovala a obrousila, pak znovu opilovala, vyleštila a nalakovala bezbarvě. Zejtra si budu muset odlakovač koupil, jinak si zničím všechny zvoje pokusy o lakování nehtů. Bože, teď mi ty nechty umřely. Stejně jako ruce a všechno… Fuck! Asi půjdu spát…

Hell, yeah. Dneska jsem měla vážně chuť se rozepsat, ale skončila jsem u sledování UK verze Queer as Folk. Nevím jaká je americká, ale… Charlie Hunnam = ♥ Po té fotce, co kdysi byla na stránkách Stephanie Mayer a po Green Street Hooligans, které jsem dnes viděla, jsem se prostě zamilovala. Alespoň teď mám co stahovat…

Dneska jsem snad poprvé v životě měla dobrý pocit z písemky ze zemáku. A za jedna minus to určitě stálo. Tenhle den byl trochu míň na nic jak včerejšek.

Ach jo, chtěla jsem se rozepsat o té filmové náloži, co jsem ji zvládla za víkend, ale nějak na to není chuť. Vlastně teď jenom čekám, kdy zase přijde to lepší období. Obávám se ale, že lepší už to nebude… Najednou zjišťuju, že všechno je opravdu na píču. Je mi jedno, jestli mě někdo veřejně uráží, to že jí chci omlátit hlavu o topení už ví dost lidí. Ale… z nějakýho důvodu mám pocit, že si míň rozumím s lidma, se kterýma jsem si doteď rozumněla nejvíc. Že to začíná být divné. Vlastně… že už je to zase divné. A já nevím, jestli je to mnou, jestli jsem tolik změnila, nebo ostatními. Já chápu, že to nikdy nemůže zůstat stejný, ale nemusí to bejt zase uplně tak jiný. Jenže to je nejspíš jenom důsledek mého naprostého nedostatku jakýchkoli ambicí.  Možná, kdybych občas šla taky víc za tím, co opravdu chci, bylo by to lepší. Jenže… co vlastně chci?

Ve škole si poslední dobou připadám tak nějak divně omezená. V některých momentech a předmětech se mi daří, některé seru jeden za druhým. A celkově mi připadá divný se snažit, když nemusim. A pak se nesnažim, když musim. A pak tam je ten nepříjemný konflikt s jednou osobou. Vážně nechápu, proč mě nemůže zase dál ignorovat. Asi má nějaké období, kdy musí do všech zase jebat-

Ale nic, půjde se snažit naučit zemák…

Dobře, dneska asi jenom krátce v posledních volných chvílích večera, pak budu muset jít spát.

Dnešek byl ve znamení recitace Máje. A upřímně, nechápu, proč to bylo tak rozmazáváno. Kulhánková ví, že nesnáčím mluvení před kýmkoli (tím spíš před lidmi ze třídy). A rozhodně to bylo lepší, než třeba “výkon” Ellen. O Leni mluvit nebudu, nechápu, proč jí pořád někdo něco promíjí. Nezaslouží si to. Ale co si vlastně stěžuju, když mi je to uplně jedno?

Ve svém volném čase jsem odpoledne konečně viděla Velvet Goldmine. A vážně se mi to líbilo. Ten nápad, ta doba, ten film celkově. To, že hlavní postava byla podle Bowieho. A ta druhá podle Iggyho Popa. Jen, upřímně, jestli Evan McGregor (♥♥♥) měl představovat Iggyho, tak jsem asi uplně mimo. Mě pořád přišel spíš jako Kurt Cobain Každopádně byl neskutečně sexy. Jonathan Rhys Meyers byl skvěle ujetý, Christian Bale mě s těma dlouhýma vlasama docela děsil (ale ta super scéna s Evanem na střeše a potom ta v hospodě… tam mě vážně dostal). A jako bonus jsem dostala Briana Molka (dobře, trochu mě to vyděsilo, protože jsem si předtím obsazení nečetla).

Dneční večer v AC byl fajn. Smyčcové kvarteto výborné. A klasické složení lidí, jaké se na těhle akcích vyskytuje. No, ten umělec potom už ale byl trochu moc…

Mimochodem, plánuju v neděli nějaké to focení na střeše. Jen musím… hmm, někoho přemluvit. A zjistit, jak to tam teď vlastně vypadá. Uvidím zítra odpoledne, jestli se mi tam bude chtít šplhat.

Už jsem zase nějaká roztěkaná, nepíšu i když bych chtěla, nedělám věci v čas a nejsem schopná se pořádně něco naučit… Ne, dobře. Pondělí bylo nic nedělající, večer jsem se byla podívat v Jesličkách. Úterek byl zničující, protože se moje škrábání v krku přesunulo do ukrutné rýmy a bolesti hlavy. Přesto jsem přežila písemku z fyziky (nechci vědět, jak to dopadlo), zkoušení ze ZSV (vážně jsem měla štěstí na otázky, zrovna tohle jsem si totiž před hodinou pročítala) za jedna a dvě matematiky a písemku z mluvnice (a protože jsem blbá a neumím určovat mluvnické kategorie – nikomu se nikdy nepodařilo mě to naučit – nejspíš tam bude spousta chyb). No, i přes zoufalý stav mého ubohého těla jsem přežila výtvarku (stylem – dodělám pozadí malby – učím se zeměpis) a pak přežila i koncert Sweet Zone. I když, ten byl hodně velké WTF. Můj názor většina lidí zná, ostatně jsem tam šla jenom “na Tomáše” (aka hosta) Potom jsem se tak trochu zapomněla a domů se vrátila až po jedenácté (za což mi nebylo vyhrožováno vůbec ničím a ještě jsem dostala čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu). Co bylo ovšem vtipné byl dnešek. Vrátila se mi písemka z angličtiny, za jedna. Tělocvik jsem přeskočila, nebudu se jak blbec honit za míčem, když mi je blbě. A zeměpis byl nejvíc vtipný. I když jsem se to jak kráva učila kdoví jak dlouho postupně (i o víkendu jsem tu učebnici několikrát otevřela), zřejmě jsem se neučila dost. Bude to čistá pět, dokonce dvakrát (podívala jsem se na pojmy na papíře a cítila jsem se dutá). No každopádně, potom se mi vrátila i písemka z matematiky z minulého týdne, za dva. Myslím, že to by snad šlo… Ještě se musím naučit tu svoji část Máje. Už to skoro umím, ale pořád mi tam vypadává jedna věta a ten konec nemám uplně zvládnutej. Ale myslím, že by to třeba i mohlo jít…

Podstatný fakt dnešního dne je, že jsem dopsala svou část divadelní hry na tvůrčí. Nedokážu popsat, jak moc mě to nebavilo. To byl jeden z důvodu, proč mi to trvalo tak dlouho. Další byl, že to dlouhou dobu prostě nešlo a pak jak se mi rozbil ten počítač… prostě, ideální. No, každopádně, mám to za sebou. Doufám, že na mě teď dlouho nepřijde řada.

Myslím, že New Model Army byli jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem byla. Co se týče zvuku, asi vůbec nejlepší. Jestli jsem někdy tvrdila, že v Lucerna Music Baru je dobrej zvuk, beru to zpátky. V Páláci Akropolis je totiž ten nejlepší zvuk, který můžete zažít. A to vážně nekecám!

Tenhle víkend byl hrozně ospalej, možná to bude tím, že mě škrábe v krku. Ale už se to lepší, tak doufám, že zítra ve škole nebudu moc skřehotat.

Dneska jsem ke svému vlastnímu překvapení zvládla 2 filmy.

The Nanny Diaries s Scarlett Johansson a Chrisem Evansem. A vážně mi to nepřišlo tak blbý, jak ostatním. Dobře, takových filmů už tu taky bylo, ale mohlo to být mnohem horší. Tohle bylo alespoň zajímavé způsobem toho vyprávění.

A History of Violence s Viggem Mortensenem mě ze začátku vážně nudilo, přišlo mi to takový… zdlouhavý. Ale asitak od čtvrtiny se tam začalo něco dít, v polovině se odhalily zajímavé skutečnosti a dojezd byl naprosto dokonale brutální. Když jsem si potom přečetla kus recenze, byla jsem ráda, že jsem nesáhla po jiném filmu Davida Cronenberga. Prý jsou ještě mnohem brutálnější…

Včera jsem konečně dočetla Passion is a Fashion: The Real Story of The Clash. Musím říct, že to celé bylo velmi působivé, ale epilog byl napsaný asi nejlépe (až na chyby v českém překladu). Najednou mě hrozně mrzí, že už jsem to dočetla. A uvažuji o tom, že to zítra ještě nepůjdu vrátit jenom proto, abych tu knihu měla doma. Pořád dokola bych si četla tu pasáž o své nejoblíbenější hudební fotografii. Ach jo…