Včerejší filmová noc se vydařila. Viděli jsme ale jenom pět filmů a to jsme byli vzhůru až do čtvrté ranní. Jediné, co to omlouvá, je fakt, že všechny ty filmy byly docela dlouhé… Takže to tak nějak shrnu…
Sherlock Holmes. Upřímně, co to mělo znamenat? Příběh? Prosím? Dobře, mělo to jakousi zápletku. Ale šlo víceméně jen o potvrzování toho, co jsme všichni (alespoň já a Danča) už věděli. Ano, bylo tam pár dobrých akčních scén, ale mělo to opravdu být o tomhle? Neříkám, že se mi to nelíbilo. Kdo mě zná, ví, že jsem úchylná na britský přízvuk (i když je fingovaný) a všechno, co má jakoukoli spojitost s Londýnem. A to Sherlock Holmes zajisté má. Navíc, musím uznat, že to bylo neuvěřitelně vtipné. Zvlášť výrazy, které si vyměňovali Holmes a Watson. Ačkoli bych chtěla, víc jak sedm hvězdiček z deseti tomu dát nemůžu.
Knocked Up. Neptejte se mě proč, může za to Danča. To ona si vymyslela, že se na to budeme dívat. A víte co? Byla to sranda. Americká komedie, řekněme. Vlastně se nemám za co stydět, na MZ tomu dali devět hvězd. Já jenom osm. A nejsem si jistá, proč. Jak už jsem řekla, americká komedie. Vážně si myslím, že Katherine Heigl to zahrála skvěle, že Seth Kdoví-jak-dál (Zack ze Zack a Miri točí porno 
) to zvládl taky na výbornou, ale pořád to je jenom komedie. A s tím já nejspíš nejsem ochotná se smířit, i když se na to ráda dívám.
The Ugly Truth. Upřímně jsem nepochopila, proč tomu čeští distributoři přiřadili název Chceš mě, chci tě. Ale budiž, zřejmě to mělo natáhnout lidi. Tahle komedie (ano, další americká slaďárna, nevím, co se s námi dělo…) se asi stává jedním z mých guilty pleasures. Otázkou je, zdali bych se za to měla vůbec cítit provinile, Lásku nebeskou taky všichni zbožňují (to udávám jako první příklad, který mě napadl, neodvažovala bych se to jinak porovnávat). Nemůžu si pomoct, asi to bude tím Gerardem Butlerem (po Rock’n'rolle kvůli němu možná přežiju i Třístovku), ale ten film se mi líbil. Dobře, není to nic světoborného, víceméně se to drží žánru (nenívidí se -> on se do ní zamiluje -> ona zjistí, že se zamilovala do něj -> happyend), ale kde bysme bez takových filmů byli? Navíc je to skvělý oddech, všechno je tak hrozně prvoplánové… A mezi ústřední hereckou dvojicí to, překvapije, jiskří. Proto tomu hrdě dám osm hvězd 
Whip It! To jsme prostě musela vidět. Původní plán jít na to do kina bohužel nevyšel, takže aspoň takhle. Asi nemá cenu podrobně popisovat děj, na to se prostě musíte podívat, takže to vezmu v bodech, které se mi líbili. Ellen Page. K tomu snad nemusím nic dodávat, ačkoli… v téhle roli byla naprosto jiná než v těch, ze kterých ji známe, alespoň ze začátku. To jí slouží k dobru. Hudba. Jakmile mi někde pustíte Ramones a o desítek minut později MGMT, můžete si být jisti, že vás budu milovat. Celkově ta hudba byla dokonalá, skvěle seděla. Plus nesmím zapomenout na přítele muzikanta. A tu typicky americkou houseparty, na které s kapelou hrál. Barvy. A vůbec celý obraz toho filmu. Prostě… je to přesně ten typ filmu, který je příjemný pro oči. Brusle. Ano, byl by hřích nemilovat hlasické dvouřadé brusle. Já jsem měla to štěstí, že jsem je vlastnila. A chci je znova. Jenže… kde je jenom sehnat? A vážně by mě bavilo to jejich brutální bruslařské derby. To bylo souhrnem všechno. Musím říct, že se Drew Barrymore opravdu činila. A s radostí tomu dávám devět hvězd
Step Up. Poslední film, úpadek brzkých ranních hodin. Navíc v češtině. Ale myslím, že by mě vážně mrzelo to nevidět. A bylo natočeno i mnoho hrošího, než je tohle. Nemůžu říct, že by tam byla jediná postava, která by mi byla vzhledově sympatická, ale… Ten tanec byl hezký. A tanec dělá i z těch nejhorších sraček hezké filmy. Pětř hvězd si to zaslouží, ta hudba byla taky fajn (můj osobní prázdninový poklesek).
Dnešní den už sice nebyl tak skvělý, ale rodinou sešlost opravdu nemá cenu rozebírat. I když… když mi pustíte Evu a Vaška spolu s obrazovým doprovodem a babička mi začne tvrdit, že to je ten pravý tanec, ne to co se tančí teď… Ano, chtěla jsem po ní hodit vázou, nakonec jsem se ale udržela. A alespoň jsem přečetla Sandmana, Báje a odlesky II. A dnešek jsem zakončila moc hezkým filmem – Julie & Julia. A ačkoli to občas sklouzávalo k okamžikům, které nemůžu u filmů vystát (třeba hysterčení rádobysobecké manželky a potom sebemrskačství), vážně se mi to jako celek líbilo. Možná, že kdyby tam ty mnou neoblíbené momenty nebyly, nebylo by to vůbec ono. Co mi ale extrémně vadilo byl ječák Meryl Streep v roli Julie Child. Já vážně dokážu ocenit, když někdo hraje dobře, a ona je herečka výborná, ale… To její pisklavé Bon Appétit! už v životě nechci slyšet!
Teď jdu restartovat počítač. Aby mi šel správně spustit Supernatural.
